Jdi na obsah Jdi na menu
 


Běh neboli chodecké závody

Míro, prosím Tě přidej, v zádech máme Čihákovou. Asi tak by mohla začít reportáž z naší soutěže, jejímž patronem se pro některé borce nestal nikdo menší než Jožka Pribilinec. Pravda, trochu počasí, ale víc asi fakt, že běh po náročných čarodějkách, ovlivnil a poznamenal účast, ale na druhou stranu posunul na vyšší bodovaná místa borce, kteří se obvykle tak vysoko nepohybují. Přesto čtrnáct závodících není zase tak špatné číslo. Navíc Krausík si užil poslední chvíle toliko pomíjivé slávy, neboť  zákulisím jdou zvěsti, že další discipliny nejsou jeho šálkem kávy. Zřejmě to tak bude, protože po zjištění, že další disciplinou je jízda na kanoi, začal pádlovat už u Bobina a ani nečekal na Luďu Hubáčků a jeho čelovku, se kterou Slapy tradičně opouští. Favorité na celkové vítězství Pepa Hála a Kiri si rozdali přímo na trati a Kiri dal jasně najevo, že to s tahem na nového majitele pověstného slapského kámene myslí vážně. Bobin bohužel „zakufroval“ už u Difaku, to bylo zřejmě jediné jméno, které ve své vyděšené paměti uchoval a tak se připravil o lítý souboj z výše zmíněnými „pěšími“ borci, pro které se zřejmě paní Čiháková stala noční můrou. Když to tak promýšlím, docela se obávám popisu vodního slalomu na slapském bahňáku, protože někteří by tam mohli strávit, no řekněme, drahný čas a stát se tak novodobými „Bludnými Holanďany“, respektive, bludnými Slapáky. Přátelé víceboj budiž pochválen. Sláva vítězům, čest poraženým!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář